Strasti nezávislého filmaře přibližuje komedie Život v oblouznění

S filmy Toma DiCilla, který se v osmdesátých letech prosadil hlavně jako dvorní kameraman Jima Jarmushe, se český divák seznamuje v poněkud přeházeném pořadí. Po příjemném, lyrickém filmu Život v sedmém nebi a na MFF v Karlových Varech uvedené Opravdové blondýnce se k nám nyní konečně dostává i jeho druhý film Život v oblouznění, který lehce ironicky popisuje život a práci nezávislého filmaře.

Černá a lehce sžíravá komedie Život v oblouznění popisuje jeden pekelný den v životě nezávislého filmaře, neustále nervózního režiséra Nicka Reva (Steve Buscemi). Ten se snaží zrealizovat svoji uměleckou vizi i přes extrémně nízký rozpočet, ke všemu je navíc neskutečný smolař, potýkající se ve své představivosti s množstvím smyšlených zápletek a problémů. Jediné, co potřebuje, je aspirin, espreso a zázrak.

Děj filmu je rozdělen do tří segmentů, navíc v momentech, kdy se na plátně objevují filmaři je obraz černobílý, scény s herci jsou zase barevné. V první části se filmový štáb připravuje na ranní natáčení stejně tak jako Reve a jeho vrávorající filmová hvězda Nicole (Catherine Keener), která předešlou noc probděla se svým násilnickým fešákem. Nicole je vybrána ke ztvárnění těžké emocionální scény, ve které se střetnou matka s dcerou, naprosto břídilský štáb však kazí jeden záběr za druhým.

ŽIVOT V OBLOUZNĚNÍ
(Living in Oblivion )
Režie Tom DiCillo
Scénář   Tom DiCillo
Kamera Frank Prinzi
Produkce Michael Griffiths, Marcus Viscidi
Hudba Jim Farmer
Hrají Steve Buscemi, Catherine Keener, Dermot Mulroney, Danielle von Zerneck, James LeGros, Rica Martens 
Žánr černá komedie
Délka 90 minut
Rok výroby 1995
Premiéra 24. srpna 2000
Festivalová ocenění Stockholm FF 1995: nominace na cenu „Bronzový kůň“
Sundance FF 1995:
Cena za nejlepší scénář
Ljubljanský MFF 1996: Cena diváků za nejlepší celovečerní film
Deauville FF 1995:
Cena diváků a Velká zvláštní cena
Independent Spirit Awards 1996:
nominace na Hlavní cenu za „nejlepší film a scénář“
V další části musí Reve natočit milostnou scénu s Nicole a Chadem Palomino (James LeGross), který předvádí úžasnou hereckou kreaci, údajně parodující Brada Pitta, který zazářil v dřívějším filmu Toma DiCilla „Johny Suede“. Bohužel pro celý štáb, manický Chad překypuje prázdnými a bezduchými návrhy toho, jak by scéna měla vypadat – většina těchto návrhů umisťuje Chada přímo před kameru.

V poslední části Reve zkouší natočit surrealistickou scénu zahrnující Nicole a válčícího, agresivního trpaslíka.

Recenze
Točit s tím, co je
Tuzemskému distributorovi se možná originální název snímku Living in Oblivion, tedy Život v zapomnění, zdál příliš sebemrskačský - a tak kouzelnou autorskou hříčku režiséra Toma DiCilla uvedl do zdejších kin pod titulem Život v oblouznění. Tenhle překladatelský posun od hořké sebeironie ke smířlivějšímu opisu ovšem nic nemění na obsahu tohoto nenápadného snímku, jehož téma i nálada připomenou jednak Eda Wooda, onu něžně zábavnou poctu nejhoršímu režisérovi všech dob, a jednak Americkou noc, slavný Truffautův film o filmu, respektive o zákulisí natáčení. Také DiCillovým hrdinou je filmový režisér, za jehož neskonale věrnou kreaci měl Steve Buscemi dostat Oscara - ovšem tentokrát jde o režiséra nezávislého, jakým je i sám DiCillo.

Což na place znamená nejen diplomatické oprašování nadutých hvězd - dokonalého milovnického nadsamce s tupou hereckou manýrou tu neodolatelně předvádí James LeGros - a boj s nepředvídatelnými náhodami, ale také groteskní tanec mezi velikášskými představami o umělecké originalitě budoucího díla a jeho nízkým rozpočtem. Jednou nejde zvuk, pak zase kamera, potřetí ruší zvuky z ulice, počtvrté se spletou herci. A když to vypadá, že se záběr konečně natočí, rozletí se žárovka staré lampy a neméně vysloužilá herečka sahá po další cigaretě s přísahou "už nikdy nízkorozpočtový film". Režisér tu připomíná štvance: tak dlouho lichometně chlácholí ústřední herecký pár, až ti dva na sebe před kamerou vykřičí pravdu o společně strávené noci. Nebo přijde s geniálním nápadem natočit scénu v jediném záběru a kameraman, jenž momentálně vidí jen na jedno oko a ještě se hroutí kvůli rozchodu s přítelkyní, přezíravě utrousí: "To už tu bylo."

Do všech zábavných zmatků a nočních můr, kdy DiCillo nápaditě střídá barevný a černobílý formát, do schizofrenie filmaře, jenž navenek s dobrosrdečnou falší všecko a všechny smiřuje, ačkoli v sobě dusí výbuch vzteku a pochybnosti o vlastních schopnostech, navíc vstupuje režisérova matka na útěku z blázince. A jako by toho nebylo dost, lilipután počne hlubokomyslně rozebírat svou epizodní, němou roličku z hrdinčina snu, když mudruje: "Komu se kdy zdá o trpaslících?" A Buscemiho rezignovaný filmař zmítaný dojemně směšnou tvůrčí krizí s hrůzou zjistí, že ten malý drzoun má vlastně pravdu; ono to bude vážně klišé...

Posedlost filmem našla v DiCillově černé komedii přesné vyladění střídavých vln sebeklamu, melancholie, nadšení, zmaru - a hlavně chytrého humoru, jenž pramení z kuriózních situací stejně jako ze srážek charakterů propadlých té omamné hře na umělce. Buscemiho hrdina, odzbrojující velitel marnosti, nakonec přijímá vítězné hoře z rozumu, zosobněné větou "Musíš točit s tím, co je". Filmaři by na Život v oblouznění měli jít povinně aspoň třikrát. A možná nejen oni.

Život v oblouznění 1

Život v oblouznění 2

Život v oblouznění 3

Život v oblouznění 4

Život v oblouznění 5

Život v oblouznění