Devátou bránu mohl točit kdokoli

Kdyby Devátou bránu odvysílala řekněme v sobotu večer televize, člověk by se v křesle protáhl, zívl a prohodil k manželce: "No, docela slušná detektivka..., tak copak nám dneska dávají dál?" Ovšem Devátá brána v titulcích nese coby zaklínadlo jména dvou osobností na poli filmových mystérií: herce Johnnyho Deppa a režiséra Romana Polanského. Vypadne-li z tak slibného spojení pouze "slušná detektivka", pocit zrady se násobí.

Vypadne-li z tak  slibného spojení pouze "slušná detektivka", pocit  zrady  se násobí. Ten suše obchodnický cynik, tichý chlápek s brejličkami,  jenž  coby specialista na staré vzácné tisky provozuje po většinu  filmu v podstatě  trpnou turistiku za třemi různými svazky téže  "Satanovy" knihy, to že  je uhrančivý, hravě démonický,  záhadně melancholický Depp alias Mrtvý muž, Ed  Wood či klukovský  detektiv z Ospalé díry? A kam se poděl Polanski, tvůrce snímků  Rosemary  má děťátko či Hnus, brilantní strůjce iracionálních hrůz, tajemně  nadpřirozené tíhy, vynálezce vskutku ďábelského strašení s existenciálními  motivy, ale i humorem?

DEVÁTÁ BRÁNA (The Ninth Gate)
Francie-Španělsko-USA, 1999
režie	Roman Polanski
scénář	John Brownjohn Roman Polanski
hrají	Johnny Depp Lena Olinová Emmanuelle Seignerová Frank Langella
délka	127 minut
Devátá brána - premiéry
kina	20. 7. 2000
video - půjčovny	únor/2001

Zdá se, že oba živé symboly her s tajemnem  převedli  tentokrát svou práci "na kolegu", tedy na vládce  pekel samého, jenž má  být iniciátorem a spoluautorem středověkého  spisku Devět bran do království  stínů - předmětu pátrání, krádeží,  dalších pátrání a dalších krádeží, jež  hrdinové filmu absolvují  postupně v několika zemích světa. Opakované variace na  stejnou  situaci včetně násilných úmrtí majitelů dotyčné knihy (naštěstí  existují  jen tři výtisky, klidně jich mohlo být třeba padesát)  představují jedno úskalí  projektu. Druhým jsou vyčichlé rekvizity,  od uprášených antikvariátů přes tiše  chátrající zámecká sídla  až po černé pláště při satanské mši - vždy se smrtelnou  vážností,  bez stopy nadsázky -, ale i vesměs tuctové prvky moderní gangsterky  se  rvačkami pod mostem a automobilovými honičkami. Konečně třetí  problém přináší  sama volba látky, jejíž zašifrovaná šaráda je  ukryta přímo na stránkách  jednotlivých knih, konkrétně v téměř  nepostřehnutelných odlišnostech zdánlivě  totožných ilustrací.

Knihovnický detektiv Depp vlastně vstupuje do oddechové hry  z  dětských časopisů "Hledej, čím se dva obrázky medvídků od sebe  liší" - což je pro kameru konce století prvek příliš subtilní  a nevděčný.

Divák by  možná ochotně odpustil nepůvodnímu modelu  i obligátní dvojici záhadných krásek,  mladou plavovlásku a zralou  brunetu jak z komiksu, kdyby se mu k ploché historce  dostalo i  kýžené nadstavby - oné nepostižitelné, a přece všudypřítomné atmosféry  krystalického zla z jiného světa, pekla bez rohů a plamenů, sebezáhubné  faustovské posedlosti bez černokněžnických křivulí a zaříkávadel.  Pohříchu se  dostaví právě jen mocné plameny (coby efektní pozadí  pro "ďábelské" milování) a ornamentální vzývání mocností  tmy - ale pocit  "nepohádkového" ohrožení se kamsi vytratil. 

Dean Corso zkoumá knihu Devět bran do Království Stínů

Satanovo dílo

Expert na staré knihy dostal podivnou zakázku