Billův den je Dnem stepu

- Na americkou tradici slavit Den stepu, který se slaví od roku 1989 vždy 25. května, v den výročí narození Billa Bojagla Robinsona, černého tanečníka považovaného za tvůrce moderní podoby stepu, navázal český stepařský nadšenec Zdeněk Pilecký. Vyvrcholením vícedenního festivalu byla sobotní stepařská přehlídky, která se uskutečnila v sále Městské knihovny v Praze. Zúčastnili se jí tanečníci z celé republiky i stepařské duo ze Slovenska. Stepaři bubnovali botami podbitými plíšky rychle a ještě rychleji, někteří popři tom žonglovali, jiní skákali přes švihadlo a někteří se dokonce i svlékali.
Podívejte se na video a do fotogalerie.

Jsi moje zlatíčko, se jmenuje písnička na kterou tančí studio Tapy Dancers. Tak kterápak je to zlatíčko? | foto: iDnes - Mira Galanová

Step je tanec specifický svým rychlým tempem a vyklepáváním rytmu špičkami a patami bot, podbitých plíšky. Na rozdíl od ostatních tanců, které se změřují vysloveně na pohyby těla, se step o mnoho víc soustřeďuje na rytmus, který si stepař sám vyklepává. Může se tedy obejít i bez hudebního doprovodu, což by asi, například při takovém valčíku, působilo směšně.

Step má své kořeny v Americe a jeho počátky se datují do roku 1840. Nese v sobě prvky různých národních tanců přistěhovalců- velšský dřevákový tanec, irskou jigu nebo černošské lidové tance. Odborníci dělí step na anglický a černošský. Nejslavnějšími představitelé jsou asi černoška Josephine Bakerová a Fred Astair, kterému se připisuje anglická verze. Ten step ovšem obohatil prvky jiných společenských tanců.

Amerika, hrdá na vše, co je její původní, vybrala jeden den za Národní den stepu. Slaví se od roku 1989 vždy 25. května, kdy je výročí narození Billa Bojagla Robinsona, černého tanečníka považovaného za tvůrce moderní podoby stepu. Step ovlivnil celou americkou kulturu- hudbu, kinematografii, divadelní a filmové muzikály…

Česká republika se, výjimečně, co se stepu týče, neopozdila za ostatními národy a jen co se tanec dostal z Ameriky do Evropy, uchytil se i zde. "Slavní prvorepublikový stepaři jako třeba Josef Fuksa nebo Sigi Hladík již znali ve kterých filmech a ve kterých minutách se scénky s tancem vyskytují, koupili si lístek do biografu, přišli těsně před svou pasáží, postavili se ke dveřím a odkoukávali kroky," řekl Zdeněk Pilecký.

Po roce 1948 v České republice step jako tanec sotva přežíval, v Sovětském svazu se nenosil a tak artisté s potížemi sbírali kopie filmů, které se sem dostaly a učili se figury.

"Dnes v České republice většina profesionálních tanečníků step neumí. Jeden stepař krade figury od druhého, místo, aby choreografii inovovali. A přitom se na konkurzech požadují všeobecné dovednosti - klasický tanec, step, herectví, zpěv… Existuje tu jen pár stepařů, kteří se pak nechávají najímat do všech show a muzikálů, kde je tento tanec zapotřebí," postěžoval si na nedostatek různorodosti Zdeněk Pilecký. Dodal, že zatímco v republice podobné tance chybí, v cizině naopak získávají na popularitě a mladí lidé si místo na house party zajdou do swingového klubu zatancovat například Lindy hop.

Během dnů určených stepu se tanec přetřásal ze všech možných stran. Floridští tanečníci Judy Ann Bassingová a Ronn Daniels vedli taneční kurzy, mluvilo se o historii stepu, jak v Americe, tak i v České republice.