Smoljak míří do let padesátých

- Do roku 1953 se vrací Ladislav Smoljak ve své komedii nazvané Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, jež má dnes premiéru v Divadle Na zábradlí. Hrdinové Smoljakovy inscenace připravují slavnostní večer k Nejedlého pětasedmdesátinám a zkoušejí budovatelskou sovětskou hru Parta brusiče Lopatěva. Při této příležitosti se má zároveň na počest komunistického akademika Švandovo divadlo změnit v divadlo Nejedlého, což ovšem nelibě nese tajemný fantom této smíchovské scény...

Premiérové představení sehraje dnes na scéně Divadla Na zábradlí Studio Jára, jehož založením Smoljak nedávno rozšířil spektrum svých divadelně-cimrmanovských aktivit. V inscenaci zazní dobové písně padesátých let společně se skladbami Ivana Hlase, který se navíc poprvé představí coby herec. "Na počátku stál záměr oživit hudbu, která nám - teď mluvím za sebe a své přátele - byla strašně protivná, protože byla spojená s režimem, který jsme nenáviděli," říká Smoljak. "Teď, když od ní máme odstup, se mi zdálo, že by staré revoluční písně mohly být vděčným prvkem, a objevil jsem jejich hudební kvality. Zároveň je v nich pořád i znak toho, čím komunismus byl - v písních zní třeba: krev, pomsta, těm katům to ukážeme, teď budem vládnout my..."

Na tom se Smoljak shodl i s Hlasem. "Jsou tam kousky udělané bezvadně - o to je horší, k čemu byla hudba zneužitá," soudí muzikant. "Přistihl jsem se dokonce, že si ji prozpěvuji i doma, a tam na mě koukali dost vyděšeně, jestli mě to moc nesebralo."

Smoljakova hra se zpěvy se sice vrací do padesátých let v převážně komediální rovině, přesto tu zazní i mrazivější tóny. "Je tomu sotva měsíc, co jsme odhalili a zašlápli do země jako jedovatý hmyz bandu Slánskýho. Jedenáct špagátů nestačilo a zase reakce vystrkuje růžky," říká například estébák s nejasnou minulostí Saša Děmidov, kterého hraje sám autor.

A kde se vlastně vzala postava fantoma? Smoljak si pohrával s myšlenkou: Když může být fantom opery, proč neudělat fantoma činohry? "Pak bylo jasné, že by to měl být fantom divadla, které je signifikantní pro komunistickou éru," konstatuje. "A tím jsem logicky přišel na stopu Realistického divadla Zdeňka Nejedlého."

Hlase angažoval, neboť prý potřeboval obohatit inscenaci o modernější hudební styl. "Chtěl jsem tam dostat muziku, která nás za hranicemi obkličovala a občas sem nějakou skulinkou pronikla," vysvětluje. Hlas mu byl blízký i vkladem do filmu Šakalí léta, jenž není dobou a tématem příliš vzdálen od Fantoma. V písničkách psaných do Smoljakovy hry se ovšem Hlas nepokoušel o čisté retro. "Padesátý třetí rok nebyl ještě v Čechách rock and roll a dál do jazzu moc nevidím," vysvětluje. "Složil jsem prostě věci současnější."

Herecká nabídka ho zaskočila a dlouho se jí bránil - poukazoval i na své dobově nevhodné dlouhé vlasy. "V životě jsem divadlo nehrál a ani jsem se do něj necpal," komentuje vstup na prkna, která znamenají svět. Nakonec však roli neuvědomělého mládežníka Pídi Šavrdy, jenž na divadle studuje roli mladého úderníka, přijal. A nelituje. I když se prý ve chvílích, kdy na jevišti musí odložit kytaru, cítí dost nesvůj.

V Divadle Na zábradlí, kde má dnes hra Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého premiéru, bude Studio Jára pravidelně hostovat; do jedné z rolí ostatně Smoljak obsadil i zdejší ředitelku Doubravku Svobodovou. Hlavně se však počítá s výjezdy mimo Prahu - první zájemci už se ozvali z Broumova, Jablonce, Kolína, Olomouce či Tábora. "A určitě by bylo krásné, kdyby ožilo Švandovo divadlo a my v něm mohli naši hru uvést," dodává Ladislav Smoljak.

Ladislav Smoljak a jeho kolegové se souboru Studia Jára při inscenaci hry Fantom Ralistického divadla Zdeňka Nejedlého.

Záběr z představení hry Ladislava Smoljaka Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého.

Ve hře Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého zazní řada písniček ve stylu padesátých let.

K pěvecké a herecké spolupráci na hře Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého si Ladislav Smoljak přizval Ivana Hlase.