Multimediální umělkyně Markéta Baňková vás vezme na výlet do New Yorku

- Navštívili jste někdy New York? Ne? Nemáte na cestu peníze? Sedněte si tedy k počítači a klikněte na jistou adresu, kde naleznete nejnovější projekt multimediální umělkyně Markéty Baňkové - interaktivní mapu New Yorku. Sama grafička, malířka a fotografka v jedné osobě mapu New Yorku, charakterizuje spíše jako dokument než výtvarné dílo. Podívejte se na video, kde Markéta Baňková představuje svoji interaktivmí mapu.

Nedávno jste se vrátila z New Yorku, kde jste začala pracovat na svém nejnovějším projektu, interaktivní mapě New Yorku. Do americké metropole jste se vydala právě kvůli tomuto projektu?

Dostala jsem grant od Sorosovo centrum, což je taková nadace pro současné umění, které ve spolupráci s americkou stranou, International Studio Program, pořádají výměnné cesty do Ameriky. Poskytly mi pobytové stipendium, což znamená, že mimo jiné dostatnete na tři měsíce ateliér a Američané za to nic nechtějí. To je úžasné. Grant jsem dostala proto, že se jim líbil můj nápad mapy.

Musela jste projít nějakým konkurzem?

Musela jsem se zúčastnit soutěže o grant a hrozně mě překvapilo, že mě vybrali, protože jsem už dlouho nevystavovala, jelikož dlouho pracuji na internetu. Pobyty jsou vysloveně výtvarná záležitost v pravém slova smyslu, tak, jak se dnes běžně výtvarné umění chápe, takže jsem byla skutečně překvapená. Asi je zaujal můj nápad, kdy jsem chtěla udělat interaktivní mapu, protože jsem sama již před tím v New Yorku byla a to město se mi hrozně líbí. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé hlavně pro lidi , kteří v New Yorku nikdy nebyli. Mohou tak prakticky zadarmo cestovat.

Takže šlo o jakýsi studijní pobyt.

Ne v pravém slova smyslu. To stipendium dostávají umělci z celého světa, kteří pak spolu mohou pracovat na nějakých projektech, vytvoří komunitu a tak podobně.

Můžete vysvětlit, na jakém principu mapa funguje?

Jde o to, že se vlastně vytvoří takový website a když ho navštívíte, dostanete se na mapu New Yorku. Když kliknete na nějaký ze vstupů, dostanete se dovnitř a pak se můžete městem procházet, jako byste tam opravdu byli. Můžete procházet ulicemi, ne tedy všemi, ale velkou částí ano a mapa odpovídá skutečnému plánu New Yorku. Někde se můžete zastavit, kliknout a podívat se na nějaký objekt blíže, můžete se třeba projet metrem nebo navštívit jednu vernisáž. Stránky jsou doplněné autentickými zvuky místa, kde se právě ocitnete, protože jsem je tam skutečně nahrála. Někde můžete dokonce "mluvit" i s lidmi, když kliknete třeba na ústa. Je to zkrátka taková zábava.

V jaké fázi projekt je? Předpokládám, že jste si nashromáždila materiál a postupně ho uveřejňujete na internetu.

Mapa je hotová tak zhruba ze dvou třetin. Počítala jsem, že udělám tři sta stránek a nyní jich mám hotových sto devadesát pět. Nyní jsem v té nejpříjemnější fázi, kdy ležím v posteli a postupně mapu doplňuji. Někde tedy ještě nemám hotový text, ale postupně ho chci dopsat i k tomu, co už na webu je.

Když srovnám váš starší projekt Město s mapou, mapa je mnohem interaktivnější.

Město je postavené především na textu, kdežto mapa na zvucích a obrazu.

Kdesi jste řekla že internet může být droga. Je však drogou i pro vás?

To musí posoudit někdo druhý, ale je fakt, že Město jsem tvořila v době, kdy jsem byla internetem hodně pohlcená, to ano. Pak už se mi zdálo, že moc sedím doma a ztrácím kontakt s lidmi, myslím tím normální komunikaci, protože když mluvíte s někým po internetu, on se na jednu stranu více odkryje, ale může se maskovat a vydávat za někoho jiného. Nevidíte jeho bezprostřední reakce jako když mluvím třeba s vámi, kdy můžete vnímat moje oči nebo gesta a energii.

Takže nějaká analogie mezi vámi a hlavní virtuální hrdinkou interaktivního příběhu Město je? Růženka si stěžuje, že žije pouze ve virtuálním světě.

Určitě to není autobiografie. Je ale pravda, že něco tam z té doby může být.

Vystudovala jste na AVU grafiku, myslíte si, že klasické metody grafiky mají dnes odzvoněno, že je pohltí počítače?

Mě mrzí, že když se mluví o grafice, většina lidí si představí nějakou malou, drobnou rytinku jako ex libris nebo něco takového, že se naopak na počítačovou grafiku pohlíží jako na něco méněcenného, což je škoda. Jestli už má klasická grafika odzvoněno, si netroufám říct. Vždycky všechno přežilo. Tvrdilo se, že film vytlačí divadlo, potom, že televize vytlačí film a přitom všechno zůstalo.