Čtyřiadvacetiletá Carla (Juliette Lewisová) se po letech strávených v ústavu pro mentálně postižené vrací domů ke své matce. Prošla několika speciálními soukromými školami, kde se naučila se svým handicapem žít a umí se již, v rámci svých možností, o sebe postarat. Doma však nečekaně naráží na největší překážku, která jí stojí v cestě za svobodným životem – milující, ale značně panovačnou matku Elizabeth (Diane Keatonová).
Ta na první pohled působí jako vzorná matka, manželka i občanka. Pracuje ve vedení dobročinného spolku, ale ve vztahu ke svým vlastním dětem stále naráží na neshodu jejich přání a svých vlastních představ. Jedna je od narození lehce zaostalá, ta druhá se zase vymyká z průměru svou lesbickou sexuální orientací.
Elizabeth ve své touze po spořádané a perfektně fungující rodině nedokáže tolerovat zvláštnosti svých dcer a snaží se je všemocně změnit k obrazu svému a vnutit jim vlastní pohled na svět. Vše se ještě umocní, když se Carla zamiluje do podobně postiženého Dannyho (Giovanni Ribisi). Danny tak vlastně funguje jako katalyzátor Carliny snahy vydobýt si právo na vlastní život, názor i lásku. Její silná osobnost se i přes pomalejší a ne tak bystré myšlení dokáže vzepřít a opustit cestu prošlapávanou její energickou matkou a vydat se, s notnou dávkou odhodlání a zrozeného sebevědomí, na vlastní stezku.
Režisér snímku Garry Marshall sice odolal prvoplánovému ždímání divákových slz, ale příběh Jiné lásky přímo svádí k nestydatě uplakané melodramatické slátanině, ve které prameny slz splachují vše okolo, až zbude jen na kost oholená dojemná romance. Je vůbec možné aby v Hollywoodu, centru filmové lži a přetvářky, vznikl opravdu "upřímný a křehký film o touze dvou jiných" žít svůj život podle svého přesvědčení a přání? Na druhou stranu Jiná láska opravdu vystupuje z předlouhého zástupu podobných filmů a i kdyby ničím jiným, zaujme originálním nápadem a hereckými výkony, kterým nelze nic vytknout.
 Carla a Danny |
 Carla se svou matka Elizabeth |
