siluety tetřeva

siluety tetřeva - Která silueta patří kohoutovi tetřeva hlušce? | foto: Zoo

Tetřev hlušec

- Tetřev je největším zástupcem řádu hrabavých, který žije na našem území. Dospělý samec dosahuje hmotnosti až 6 kg, je dlouhý kolem 1 m a rozpětí křídel má až 130 cm. Samička je mnohem menší, váží zhruba polovinu. Obě pohlaví se od sebe liší i zbarvením. Zatímco samec se může pochlubit černou, jemně čárkovanou hlavou a hřbetem a kovovým, černozeleným nádechem na hrudi, samička je světlejší, apíše matně světle hnědá. Hlavní ozdobou tetřevího kohouta jsou ocasní neboli rýdovací pera. Je jich celkem 14 až 18 a při toku vytvářejí obloukovitý vějíř. V lesnické mluvě se tetřeví ocas označuje jako "tetrč".

Jako všichni hrabaví má i tetřev hlušec silné nohy, poměrně dlouhé prsty a mohutné drápy. Také zobák je masivní, ostrý a mírně ohnutý dolů. Slouží především k vyhrabávání potravy z půdy.
Tetřevi jsou typičtí obyvatelé horských lesů. Vyhledávají především jehličnaté, případně smíšené lesy, v nichž najdou i otevřené plochy - mýtiny, holiny, louky nebo rašeliniště.  Na stromy se tetřev uchyluje v noci, kdy hřaduje na silnější větvi, v bezpečí před pozemními predátory. Během dne si pak hledá potravu - nejrůznější bobule, výhonky, mladé jehlice, pupeny i bezobratlé živočichy.
Své české jméno "hlušec" dostal tetřev podle zvláštního chování během toku. Spatřit tokající tetřevy v přírodě patří bezesporu k nezapomenutelným zážitkům. Mnohdy začíná tok brzy ráno, kdy ještě sedí kohout na stromě. Ozývá se nejprve poměrně málo slyšitelným zvukem, jakýmci zdvojeným cvaknutím, které myslivci označují jako "klepání". Když během této počáteční fáze toku zjistí samec sebemenší náznak nebezpečí, přeruší svou produkci a odlétne. Jestliže je však během opakovaného klepání všude v okolí klid, slétne kohout na zem, zvedne vysoko hlavu a s pootevřeným zobákem a napůl rozevřenými ocasními pery pokračuje. Poté přechází tok do další fáze - trylku. Původně zřetelně oddělené dvojzvuky se slévají v hlasitější a souvislejší sled, cvakání se stále zrychluje a nakonec končí velice hlasitým "vylousknutím". V té chvíli samec stojící na zemi plně rozevře ocas, pokud je na stromě, často se přesune na vyšší větev.  Následuje poslední fáze toku, která právě dala hlušci jméno: broušení. Není to nijak hlasitý zvuk, spíše se jedná o tiché svištění, ale v tomto období má tetřev uzavřený zvukovod, a tak většinu vnějších zvuků nevnímá.
Celý obřad má jediný cíl - přilákat tetřeví samičku. Pokud se to povede, odpovídá slepice zvláštním, poněkud jednotvárným a nosově znějícím voláním. Samec se k ní po skončení toku připojí a páří se. Jestliže se u jeho tokaniště shromáždí více samic, páří se se všemi. Tetřeví svazek však nemá delšího trvání. Veškerá péče o potomstvo spočívá na samici.
Hnízdo tetřeva má podobu mělkého dolíku přímo na zemi, v úkrytu pod keřem nebo v hustém porostu. Samice do něj snese obvykle 6 až 10 vajíček a zhruba čtyři týdny je zahřívá. Mláďata jsou, stejně jako u všech hrabavých, nekrmivá. Během několika hodin začínají chodit za matkou, která je vodí celé léto. Teprve začátkem podzimu jsou malí tetřevi natolik samostatní, že se mohou rozejít a hledat si vlastní území.
Zeměpisné rozšíření tetřeva hlušce sahá přes celou Evropu a Asii. Na našem území jsou však jeho početní stavy poměrně nízké, což samozřejmě souvisí hlavně s úbytkem přirozených stanovišť. To ostatně platí pro celou Evropu, kde je stále méně vhodných lesů.
V pražské zoo najdete pár tetřevů hlušců v nové voliéře ve spodní části zahrady.

Odpovědi na soutěžní otázku posílejte do pondělí 2. srpna na adresu Pavla.Mateju@mafra.cz. Výherce několika předchozích kol najdete i se správnými odpověďmi v této rubrice pod článkem "Naše zoosoutěž pokračuje"

Soutěžní otázka:
Tokající tetřeví kohout zaujímá typický postoj. Poznáte, která silueta mu patří?


Video