Není paskvil jako Paskvil

- Pořad Paskvil upeklo pár nadšencům v čele s režisérem Jakubem Skalický v kuchyni tvůrčí skupiny Jiřího Kavana a zaplnil zde velké bílé místo, protože ti, kteří se nevezou s hlavním komerčním proudem, do té doby nenašli v televizi dostatečné uspokojení. Paskvil je totiž magazín, který nabízí výhledy do rozmanitých koutů lidské činnosti přes hudbu, film až po profily a rozhovory se zajímavými osobnostmi nebo třeba témata jako jsou nové technologie či pozvánky na zajímavé výstavy. Paskvil je sice hlavně pořad o mladý a pro mladé, ale ani lidé staršího data narození, pokud nejsou zatrpklí morousové odmítající cokoli nové, zde naleznou leccos pro sebe.

Paskvil je naprostý originál, ale pokud byste k němu hledali paralelu, nalezli byste ji ve čtvrtletníku Živel, jehož profil jsem vám také přinesli. Nejen nápaditou grafikou, která by se dala nazvat "trendy". Paskvil nemá k Živlu daleko už proto, že některé jeho autory uvidíte podepsané i pod články v Živlu, jako například Rodriguese zvaného 41200 nebo L.P. Fishe. Jak Živel, tak Paskvil se totiž zabývají otázkami nejžhavější současnosti nebo i minulosti, jejíž následky se ovšem projevují i dnes.

Ukázkovým příkladem je nejnovější rubrika Paskvilu nazvaná Ikona. Moderátorka Katka Kozáková ji v 11. čísle uvedla slovy: "Ikona je o lidech, kteří formovali, a v mnohdy i deformovali naše životy a mládí." První Ikona pak odstartovala profilem známé a snad všemi dítky zbožňované Štěpánky Haničincové, na jejíž Rozmarýnek a čertíka Bertíka prostě nelze zapomenout.

Hudba má v Paskvilu výsadní postavení. Kromě toho, že se zde každé vysílání objeví několik klipů, které jinak v žádném jiném pořadu typu SOS nebo Eso neuvidíte, vysílací schéma osahuje dvě hudební rubriky - rubriku rec., kde Den Reed, chlapík alá playboy z nějakého českého mládežnického filmu sedmdesátých let recenzuje nejnovější desky. Další rubrika Clubing, jíž připravuje již zmíněný Rodrigues, se zajímá o tuzemské i zahraniční kluby, které představuje, stejně jako slavné i měné slavné kapely a Djs, s nimiž Rodrigues mnohdy neformálně, ale zasvěceně rozmlouvá.

Ani filmoví labužníci nepřijdou zkrátka. Paskvil pravidelně v rubrice kino.avi ústy Sašy Michailidise, který také vede Film o páté na Radiu 1, přináší novinky ze světa filmu a filmových dostaveníček jako je Febiofest nebo nedávný festival FAMU. Upozorňuje třeba ale i na zajímavé filmy v televizi. Stejně jako zbytek Paskvilu se však soustřeďuje především na to, co stojí mimo hlavní linii, tedy nekomerční neamerickou kinematografii.

Osobitost a znak nezávislosti se mimo jiné projevuje svobodou projevu a odvážnými stanovisky. Ani o ty není v Paskvilu nouze. V rubrice Nahorudolu totiž tvůrci pořadu vyjadřují své názory k nerůznějším událostem. Tuhle si vezmou do prádla album papeže Jana Pavla II., jindy zase pochod skinů Prahou při oslavách 1. máje. Vždy je ale styl, jakým to Paskvil podává, inteligentní a slušný, byť řízný a nesmlouvavý.

Místo ovšem mají také v Paskvilu knížky a počítačové hry.

Mnoho témat  samozřejmě není možné ocejchovat nějakou rubrikou. Ta důležitá se pak stanou hlavními v celém vysílání. U příležitosti mezinárodního dnu Tibetu Paskvil přichystal celý díl věnovaný právě tibetské problematice.

Paskvil je zkrátka o všem, co zajímá alespoň trochu přemýšlejícího člověka, který nehodlá hltat hloupé komerční pořady, a který má vlastní styl a názory.

Paskvil

čtvrtek ČT2 - 17:00
pondělí ČT2 - po Filmovém klubu