V Praze se objeví napůl člověk, napůl pavouk

- Napůl člověk, napůl kyborg, kyberpunker a především experimentátor s vlastním tělem. Tak to vše je australský umělec Stelarc.Stelarc (vlastním jménem Stelios Arcadiou) není v Praze poprvé. Již loni sem přijel na pozvání lidí z Terminal Foundation a ve Veletržním paláci za obrovského zájmu předváděl svoji třetí elektronickou ruku. Experimentování a “vylepšování” vlastního těla je totiž Stelarcovým největším koníčkem a zájmem. Podle něj totiž nastala doba, kdy naše biologické tělo nemůže stíhat obrovský rozvoj techniky, a proto je přirozené tělo novému stavu věcí přizpůsobovat a zdokonalovat ho. A jestliže vám Stelarc připadá jako nějaký šílený futuristický vědec, věřte, že on sám se považuje jen za umělce.

Stelarc proslul svými performancemi, v němž jeho vlastní tělo hraje klíčovou úlohu. On sám své kousky rozděluje do dvou skupin. Na fyzicky nepohodlné a technicky komplikované. První z nich byl například nápad, který realizoval na počátku 80. let a kdy si nechal tělo probodat háčky a zavěsit se nad frekventovanou ulici.

Láska k technice Stelarka přivedla na dvacet let do země nejnovějších technologií - Japonska, kde strávil zhruba dvacet let. Právě zde také vymyslel další ze svých fyzicky nepohodlných, podivných a rozum dráždících performací. V tokijské galerii Tamura, sešroubovaný mezi dvě dřevěné desky, se sešitými ústy a víčky, zůstal několik hodin. Prý mu ani tak nevadilo nepohodlí jako fakt, že nemohl zívnout.

Jindy zase hodlal na sochařském sympoziu dokázat, jak může být zajímavé stavět sochy rovnou uvnitř lidského těla. Je to prý výhodné, protože uspoříte mnoho prostoru. Stelarc si tedy nechal do svých útrob zapustit kovovou kapsli, která se otevírala a zavírala. Vše pak pro publikum uvnitř umělcova těla sledovala mikrokamera.

Od těchto fyzicky náročných pokusů, kdy naprosto nekompromisně zacházel se svou tělesnou schránkou, se Stelarcův zájem v současné době přesunul k internetu a virtuální realitě. Stelarc je jimi naprosto fascinován, protože mu umožňují setřít hranice mezi realitou a iluzí, mezi fyzickým tělem a prostorem.

Tělo dnes již není jen biologickou entitou fungující na jediném místě. Stalo se rozsáhlým operačním systémem, plným vstupů a výstupů. Je napojeno na celosvětová média a informační technologie, které neustále zásobují tělo daty. Tělo člověka se úžasným způsobem zrychlilo a operuje ve značně rozsáhlém prostoru. Kůže už není naším rozhraním se světem, fyzické tělo se proměňuje v neustále se přelévající fantóm." (úryvek z rozhovoru se Stelarcem v nejnovějším čísle časopisu Živel, č.12)

Dosud Stelarc své tělo proměňoval pouze částečně pomocí strojů a nových technologií na pár hodin. Zatím posledním chystaným krokem ke Stealrcovu ideálu o dokonalosti a funkčnosti lidského těla je implantované třetí ucho. Pochopitelně, že ono ucho přizdobí hlavu samotného Stelarca. Ucho by se tal mělo stát trvalou součástí jeho tělo a mělo sloužit buď jako anténa pro internetové připojení nebo může být vybaveno minireproduktorem a druhému uchu šeptat prakticky cokoli.

Myslíte si, že Stelarc nepatří do tohoto světa, ale do nějaké sci -fi? Nebo se vám Stelarc jeví jako novodobý doktor Mengele, jenž ovšem bláznivé nápady realizuej sám na sobě a tak  naprosto dehumanizuje člověka? Pak vám sám Stelarc odpoví: Stát se kyborgem znamená být člověkem."(Živel č. 12)

Stelarc předvádí svoji třetí ruku

Stelarc při jedné ze svých performancích, kdy pomocí svalové stimulace ovládá nějaký přístroj

Stelarc právě polyká miniaturní sochu

Budoucí Stelarcova podoba se třetím uchem