RECENZE: Tajnosti a lži vzešly z rodiny, kde je každý sám

- Výchozí téma Leighova filmu Tajnosti a lži, ověnčeného prestižními cenami včetně oscarových nominací, přináší otázku starou jako svět. Je lepší poznat možná krutě nelítostnou pravdu, nebo po ní nepátrat, nepokoušet osud a zůstat raději u blaženě milosrdných iluzí?

Hrdinka tohoto komorního dramatu, černošská oční lékařka - přesný prototyp moderní, nezávislé a podnikavé ženy samozřejmě výzvě neodolá. Sotva v úvodních minutách pochová svou adoptivní matku, vydá se po stopách matky skutečné, biologické, kterou nikdy nepoznala.

Tajnosti a lži

75 %

Francie/VB, 1996, 144 min.

scénář a režie: Mike Leigh

hrají: Timothy Spall, Brenda Blethynová, Phyllis Logan, Claire Rushbrook

Kinobox: 79 %

IMDb: 8.0

A divák, jenž je v řešení téhle šarády vždy o krůček napřed, se netrpělivě vrtí, aby rafinovanou „detektivku“ vztahů popohnal. Už se totiž dozvěděl, že dotyčná „maminka“, současně dojemná i odpudivá troska ženství v příliš těsném, křiklavém a ušmudlaném svetříku z výprodeje, má na rozdíl od odložené dcery bílou pleť...

Při rodinné slavnosti, která svede za jediný stůl všechny postupně představované hrdiny, vyjdou najevo i jiná dávná tajemství, avšak rodová záhada z minulosti není tím podstatným, co vynalézavý strůjce melodramatu publiku sděluje. Tajnosti a lži totiž vyprávějí především o vnitřní osamělosti, která čiší z navenek pospolité příbuzenské sešlosti o to silněji, že ji jednotliví „lidičkové“ klopotně skrývali během celého vyprávění.

Laskavě útrpný termín „lidičkové“ jako by Leigh vetkl do neviditelných vysvětlivek: jeho pohled je totiž velice soukromý, od ložnic až po toaletu, a nepřikrášlenost zjasňuje jen mírným úsměvem. Představuje zásadně tváře nenalíčené, postavy obtloustle ochablé, oči vyhaslé, hovory zoufale prázdné, výčitky vyděračsky trapné. A tenhle obraz městské i člověčí periferie staví do kontrastu s umělou líbivostí domácích mazlíčků a vyfiknutých rodinek, pózujících v ateliéru fotografa, jinak bratra oné skrývané matky.

Právě oba sourozenci, respektive jejich skvělí herečtí představitelé, tvoří přirozený středobod vyprávění. Muž trpí v blahobytně pustém domě, tiše oddán manželce - ale stejně trpí v hystericky dusivém objetí své odkvetlé sestřičky, jež se obklopuje zašlou veteší a své druhé dceři dává nešikovně zraňující rady o prospěšnosti kondomů: „Takhle jsem dopadla s tebou, když jsem jednou vynechala pilulku!“

Brenda Blethynová coby zosobněné nešťastné mateřství roztřesená, nejistá, ufňukaná, věčně útočící z ublížené sebeobrany náhlými výbuchy přemrštěných citů ke všem svým „miláčkům“, kteří se z její masité náruče odtahují s trochou štítivého studu - tu vytvořila vskutku životní roli.

Tajnosti a lži, při vší úctě k Leighově jemnému „brnkání“ na intimitu trapnosti i všeodpouštějícího smutku, jsou především hereččiným „malým velkým“ filmem.