72 hodin v ZOO

V pražské ZOO jsou ošetřovatelé zdrceni. Mnoho zvířat, o které řadu let pečovali, už nikdy nepohladí. Záplavy si vybraly další krutou daň: neštěstí nepřežilo devět velkých savců a na osm desítek exotických ptáků.
Podívejte se do fotogalerie.

Okolí Vltavy v metropoli se v pondělí pomalu ocitá pod vodou. Zatím však podle předpovědí nic nenasvědčuje tomu, že během několika desítek hodin přijde pražská zoologická zahrada v Tróji o mnoho zvířat včetně slona a hrocha a o polovinu svého zázemí.

Pondělí poledne
Tři stovky zvířat jsou vytipovány k preventivní evakuaci a úderem poledne se rozbíhá akce. Zatím se není čeho bát, protože ZOO může odolat i stoleté vodě. Pracovníky tak výhledy na dvacetiletou nechávají klidnými, pro jistotu však zahradu chystají na vodu padesátiletou. Připravené plány přesně ukazují, které části mohou být postiženy. Z níže položených částí areálu lidé převážejí velké želvy, ptáky, kamerunské kozy.

Následují je plameňáci, dravci a další zvířata. „Gorilám zatím evakuace nehrozí, protože mají v areálu protipovodňovou věž, na kterou si mohou v případě nutnosti vylézt do bezpečí i před stoletou vodou,“ uklidňuje ředitel ZOO Petr Fejk, který s dalšími téměř 180 zaměstnanci při dosavadních předpovědích věří v účinnost bezpečnostních hrází. V areálu jsou návštěvníci přípravami na velkou vodu trochu překvapeni, rozhlížejí se, co se děje, prohlídka však zkrácena není a poslední lidé tak odcházejí až v sedm večer.

Pondělí večer
V ZOO zůstává na noc kromě běžného personálu pro jistotu třicet pracovníků navíc - úkolem je sledovat stoupající hladinu řeky. Hlídky u vody se střídají a situace začíná být v pozdějších hodinách o poznání dramatičtější. Ošetřovatelům je už i z přibývajících informací v televizi jasné, že se blíží padesátiletá voda.

„To zvládnem, katastrofa by to byla při stoleté,“ říká ještě optimisticky ředitel Fejk a vyráží s ostatními snášet transportní bedny k ohroženému pavilonu kočkovitých šelem. Areál by sice dosud předvídané záplavy vydržel, ale v ZOO nechtějí riskovat. Nikdo nesleduje čas, jednou posunuté ptactvo se dostává zase výš. Plameňáci vyráží hlasité skřeky, nikam se jim nechce. Budou evakuováni lidoopi? Proti mluví skutečnost, že transport goril a šelem je vysoce stresující záležitostí, která může skončit i úhynem. Konečné rozhodnutí: pět goril prozatím zůstává na svém místě.

Úterý ráno
Kolem sedmé hodiny ošetřovatelé rychle evakuují patnáct kočkovitých šelem a řeší možnosti přesunu ohrožených nosorožců. V ZOO začíná narůstat nervozita, unavení lidé se během dopoledne dozvídají o hrozbě stoleté vody. Veřejnost je prostřednictvím televize požádána o pomoc, jsou potřeba velké čluny. K dispozici je totiž v tuto chvíli jen jediný a na něm vyjíždí hlídka zjistit stav více než z půlky zaplaveného pavilonu goril. „Pong tady není,“ hlásí posádka. Lidoop zůstává nezvěstný i pro další dny. Ošetřovatelé už tuší, že záplavu nepřežil. Ostatní čtyři gorily na povodňové věži se zvěrolékař snaží ze člunu zasáhnout uspávacími střelami z foukačky.

Zvířata však cítí ohrožení a vystresovaná podléhají sebevražedným sklonům, které jsou pro ně typické. Vrhají se z věže dolů a na okamžik mizí pod hladinou. „Ven, ven, ven,“ křičí na ně jejich ošetřovatel a mlátí pádlem do mříže. Poslechnou, ale ani po jejich uspání není klid. Jedno z nich totiž v člunu zvedá hlavu a chce kousat. Záchranáři jsou v ohrožení života - převrácení plavidla by bylo nejspíš osudné. Naštěstí gorilu opět přemáhají uspávací prostředky. Jeřáby mezitím zvedají dva uspané nosorožce do připravených náklaďáků. ZOO je nucena utratit starého medvěda a lva. Jejich transport byl vzhledem k věku a agresivitě dopředu zcela vyloučen.

Úterý odpoledne
Na přesun starého slona Kádira by ZOO za normálních okolností potřebovala tři dny. Ošetřovatelé však mají k dispozici pouze několik hodin. „Nemůžeme ho poslat se slonicemi, protože Kádir je jeden z největších a k tomu nejagresivnějších slonů v Evropě a nikoho neposlouchá,“ říká ředitel ZOO. Jde do tuhého. Na místě už jsou hasiči, policisté, vojáci a pyrotechnici. Ti mají odpálit železobetonovou stěnu do vyvýšeného sousedního pavilonu slonic, které budou muset odejít do areálu. Házet pytle s pískem pod Kádira nebo použít pontonový most není možné, protože by slon mohl utéct. Poté, co se začal i přes čtyřmetrové bariéry plnit vodou pavilón tří slonic, se je ošetřovatelé snaží odvést do bezpečí.

Úterý večer
Při stěhování slonic se z vody v jejich částečně zaplaveném pavilonu nečekaně vynořuje hroší samice Lentilka. Odpálení stěny v tu chvíli nepřichází v úvahu, protože by se hrošice mohla dostat do proudu a do volné řeky. Musí být utracena. Stoupající voda mezitím zaplavuje Kádiru, kterému docházejí síly bojovat s živlem. Ředitel rozhoduje neprodlužovat jeho utrpení a zahradou se rozléhá další výstřel. Čtyřtunová slonice Gulab najednou zvedá chobot a s hlasitým troubením utíká pryč. Kdyby stál někdo v cestě, nemá šanci uhnout a byl by rozšlapán. O sto metrů dál se ztracena mezi stromy a ve tmě uklidňuje a ošetřovatelé ji nakonec zvládají.

Středa ráno
ZOO je zatopena až ke skále, tedy do míst, kde to nikdo nečekal. Druhý hroch Slávek zůstává ve svém pavilónu a je v pořádku. Jedním ze zásadních úkolů dne je udržet Slávka v klidné vodě zatopeného pavilonu. „Jeho útěk by byl příliš riskantní. Je možné, že ho čtrnáct dní nikdo neuvidí a pak se vynoří až u Kralup,“ naznačuje Petr Fejk. Pokud se dostane ven, pravděpodobně bude muset být utracen. „Už současná situace je pro nás apokalypsou,“ říká zdrcený ředitel ZOO. Tučňáky, pelikány a plameňáky opět stěhují ještě výš a výš. Další pracovníci právě zjistili, že lachtani opustili své teritorium. Vyplašila je totiž uvolněná plovoucí vyhlídka pro návštěvníky a voda už dávno zalila veškeré bariéry.

Středa odpoledne
Chaos. Lachtan Gaston si užívá ve sloním výběhu, dvě lachtaní samice ze tří jsou určitě pryč. „Osobně jsem je viděl pod Bohnickou skálou,“ tvrdí ředitel, který se vzápětí vydává se záchraným týmem až k železničnímu mostu u Kralup nad Vltavou. Až po těžkých bojích se daří zachránit přítomnou samici Julinku. Počet zachráněných zvířat v té době už dosahuje čtyř stovek kusů. Dva liberijští hrošíci jsou však nezvěstní, pravděpodobně mrtví - neumí se totiž pohybovat v divoké vodě.

Ve spodní části ZOO už není jediný pavilon, který by byl nad hladinu vidět. Pracovníci zahrady se obávají, že ztráty mezi zvířaty budou mnohem vyšší. „Po opadnutí vody asi objevíme více utopených zvířat. Další navíc zřejmě nepřežijí podchlazení a šok,“ říká smutně zoolog Pavel Brandl. Gorily a pár šelem už jsou nyní v ZOO ve Dvoře Králové. Většina velkých kočkovitých šelem, které byly nouzově ubytovány v horní části zahrady, jsou v karanténě a čeká je přemístění do dalších zahrad, například do Lešné, Chomutova či Olomouce. Zoufalí ošetřovatelé postupně doplňují výčet mrtvých zvířat.

Chcete-li pomoci pražské ZOO, zasílejte příspěvky na konto 1820001139071/100, variabilní symbol 69.

Tři dny a jsme deset let zpátky

Pražská ZOO prožívala v posledních letech pod vedením Petra Fejka mohutný rozvoj. Jeho ambicí bylo vytvořit jednu z nejlepších zahrad v Evropě. Stačily však tři dny, aby úsilí desítek lidí vyšlo nazmar. Uplynulý týden přinesl ZOO nejtragičtější dny v její novodobé historii. Pracovníci zahrady museli před rozvodněnou řekou evakuovat do bezpečí stovky zvířat. Mnoho z nich se zachránit nepodařilo. Proč musela některá zvířata zaplatit povodně životem? Skutečně je nebylo možné zachránit?

Museli jsme utratit sloního samce Kádiru a hroší samici Lentilku, u kterých hrozilo, že uplavou do volné řeky a budou ohrožovat lidi. Přestárlého lva a medvěda už nebylo vzhledem k jejich stáří možné evakuovat. Zřejmě utonul, bohužel, také gorilí samec Pong, kterého jsme získali teprve před rokem. Zahrada v úterý velmi dramaticky, prostřednictvím médií, vyzývala firmy, které se zabývají zakládáním staveb, aby jí pomohly najít řešení pro Kádirovu záchranu...

Naše výzva se týkala jen člunu pro transport goril. Do pěti minut po prohlášení tady byl. Na záchranu slona by byly nutné aspoň tři dny. Potřebná transportní klec totiž u nás neexistuje a musela by se vyrobit, přesun by také vyžadoval úpravu terénu na novém stanovišti. Jenže my jsme začali v pondělí a v uterý byl Kádir po uši ve vodě. Do Vltavy vám ve středu uplavali také dva lachtani, podařilo se vám je najít? Během dne jsem dostal asi dvacet telefonátů, většinou to byly „kachny“. Nakonec jsme Báru objevili u Kralup, kde narazila na stržený most. Pořád plavala proti proudu a přestože tam přijela i ošetřovatelka, kterou za normálních okolností na slovo poslouchá, nepodařilo se nám ji chytit.

Mají šanci na přežití? V zahradě tráví celý život v klidné vodě ve svém bazénu a na zápas s živlem nejsou připraveni. Pořád skáčou proti proudu, což je vysílí. Myslím, že je to tak 40 na 60. Je vůbec možné zvířata před živelnou katastrofou důsledně ochránit? Kdybychom věděli, že přijde voda stoletá, mohli jsme zachránit všechna zvířata a utrpět mnohem menší materiální škody. Podle předpovědí jsme ovšem počítali pouze s dvacetiletou vodou a tak jsme například techniku umístili do prvních pater. Teď je vše pryč. Jak se dá zvládnout evakuace tak velkého počtu zvířat? Byl to samozřejmě stres pro chovatele i chovance. Na transport nosorožců se normálně připravujeme čtrnáct dnů. Odchyt pelikánů a plameňáků je zase normální honička na dvorku a zúčastnilo se jí na čtyřicet lidí. Na to, jaké kejkle jsme museli během několika dnů udělat, vše proběhlo profesionálně a skvěle.

Jaké další škody voda v zahradě napáchala? Ve spodní části zahrady není vidět střecha jediného pavilonu. Pod vodou je vloni otevřený pavilon goril, který patřil k evropské špičce, celé zázemí techniky, dětské hřiště... Zahrada je o pět až deset let zpátky, mohutný rozvoj, který zde frčel, je zabržděný.

Všechny naplánované investice přesuneme do spodní části zahrady, abychom ji dostali alespoň tam, kde byla ještě před několika dny. Jak dlouho se budete z katastrofy vzpamatovávat? Může to trvat dva, ale klidně i deset let. Dřevostavby například plavou po zahradě jako čluny na jezeře. Škody si uvědomím teprve až voda klesne, já se budu procházet po zahradě a přemýšlet, jak odklidit bahno, odčerpat vodu z míst, kde neodteče, jak vše vysušit. Velkorysý projekt indonézské džungle naplánovaný na příští rok je tedy zřejmě pasé. To netuším, investorem v tomto případě není zoo, nýbrž magistrát. Smlouvy s dodavateli jsou už sice podepsané, Praha však zřejmě bude mít nyní jiné priority.

Kdy znovu otevřete brány návštěvníkům? Až opadne voda, zpřístupníme horní, nedotčenou část zahrady. Plánujeme i parkoviště na Bohnickém svahu. Jistě to bude atraktivní podívaná, máme teď velice obohacené expozice. Třeba tučňáci bydlí u vyder, pelikání zase u psů pralesních.

Indický slon ve výběhu pražské zoologické zahrady.Myslíte, že by se také mohl naučit hrát na nějaký ten hudební nástroj?

Slonice se dokáže postavit na poměrně malý pařez a navíc zvedne naráz přední a příčnou zadní nohu.

Cvičení s indickými slony svědčí jejich kondici, zároveň jsou poslušnější a navíc berou cvičení jako zábavu.

Sloni spořádají celé větve jako nic.

Africký slon

Stěhování zvířat v pražské zoo (12.srpna 2002)

Evakuace zvířat z pražské ZOO do ZOO Lešná.

Slon v pražské ZOO před zastřelením.

Slon v pražské ZOO před zastřelením.